Museum snů

,,Ahojda!“ volala Slibunka na Tvořílka, který byl u potoka, tak jako každý den první.

   ,,Ahojáček, co tak časně?“ usmíval se tvořivý trpavílek.

   ,,Ani se neptej, slibuji, ať je to slíbený, že jsem nemohla spát, a tak jsem nevyspalá. Asi proto, jak se moc těším na svou GALERII ŠTĚSTÍ. Kde je obřík, už by tu měl být, aby tu byl?“ rozhlížela se Slibunka.

   ,,Chtěl jsem se zeptat, aby to bylo zeptaný, napadlo mě, a je to napadlý, že bych dnes zřídil MUSEUM SNŮ, aby bylo zřízený?“

   ,,To jako dneska, místo mé GALERIE ŠTĚSTÍ?“ zeptala se udiveně trpavílka.

 

   ,,Ahojda, neruším? Jsem připravený zřídit další instituci,“ volal jsem přicházejíc k vesničce trpavílků.

   ,,Koukám, aby to bylo kouknutý, že jdeme v čas, ahojáček,“ poletoval kolem mě Radovánek, kterého doprovázeli i ostatní trpavílci.

  ,,No čauvajsíček, slibuji, a je to slíbené, čeká tu na vás překvapení! Dohodli jsme se s Tvořílkem, takže je to dohodnutý, dnes vytvoříme jinačejší instituci, aby byla vytvořená!“ odvětila vlídně Slibunka.

   Pěkný den popřál také Tvořílek a otočil se na mě.

,,To koukáš, co?“

,,A tobě to Slibunko nevadí?“  

 ,,Slibuji, aby to bylo slíbené, že mi to nevadí, zloba je člověčí vlastnost na Moudré planetě nic takového neznáme. Tvořílek má pravdu, první bychom měli zařídit MUSEUM SNŮ, aby bylo zřízené. Přece jen lidští tvorečkové sní o svém štěstí, proto si budou moci svůj sen uložit v museu, aby byl uložený, a potom si u mne vyberou to, po čem touží. A bude to vybraný! Já své sliby plním, aby byly splněné“ jásala Slibunka a přistála mi na rameni.

   ,,To jsou věci!“ koulel jsem očima.

   ,,Hečinky, budeme mít museum, to já chválím a je to pochválené, hečinky,“ poskakovala Chválinka.

   ,,Mně je to líto, že nás to nenapadlo dřív!“ rozpovídal se také Lítostníček.

 

   ,,Vše napravíme a to hned, ať je to napravený!“ utěšoval jsem trpavílky jejich řečí a s oběma rukama nad hlavou, jen se rozhlížel po okolí, jestli k nám na palounek nejde nějaký človíček.

,,Tak nám ukaž to tvé MUSEUM SNŮ!“

Trpavílkuj ukazovánek snůvníka musejného!“ natřásal se radostí Hatmatílek, kterého svým pokyvováním hlavičky podpořila také Tichunka.

 

Sotva že chaloupka Tvořílka přebrodila na druhou stranu potoka a proměnila se na jeho novou instituci, u potoka se objevila rozčepýřená dívka.

Uvlasuj si česánek!“ smál se Hatmatílek, ale já to dívce raději netlumočil, raději jsem se ji zeptal, proč je tak utrápená.

 

,,Oloupili mě, moc jsem toho neměla, ale i to málo mi vzali!“ rozplakalo se děvče.

,,Jak to, že tady na tomto světě jsou loupežníci, to jste ve vesmíru opravdu jediní, kdo má mezi sebou takové netvory. Jak si někdo může vzít něco, co mu nepatří. Na naší planetě by okamžitě nebyl.

To je neskutečná drzost…! To jsou mi věci, pro své potěšení, udělat druhého nešťastným. To je hrozné!“ nemohl se vzpamatovat Radovánek, kterého jsem poprvé viděl takto zkroušeného.

 

 ,,Já vím, že asi není vhodná chvíle, ale Tvořílek se tě ptá, zda máš nějaký sen?“ pohladil jsem dívku po vlasech a trošinku je tím upravil.

,,Sen mám, protože je svět plný hlupáků co rozsévají zlo, sním o tom, že budu mít skromnou chaloupku, někde na samotě u lesa, kde semnou bude hodný muž, který bude mít rád mě, naše děti a všechny naše zvířátka. Tak o tom často sním!“ prozradila uplakaná dívka.

   ,,Namaluj svůj sen tady na to plátno, já jej zarámuji a pověsím v museu. Pokud se nepodepíšeš, tvůj sen bude anonymní, pouze pro dodání odvahy ostatním, aby se nebáli snít. Kdykoli si jej můžeš odnést, třeba když se ti tvůj sen vyplní,“ vysvětloval Tvořílek.

   ,,To je moudré, jó, to beru!“odpověděla dívenka a dala se do malování.

 

   ,,Tvořílku ty dnes nemáš žádný nový vynález?“ přerušila pracovní horlivost Krasomálka, které radostným třepetáním tiše notovala Tichunka.

   ,,Ale ano, mám! Tady v potoce je spousta ryb a tak mě napadlo sestrojit rybářský trojprut!“

   ,,Trojprut?“ divili se všichni trpavílci a já s nimi.

   ,,Ano trojprut, jedna rukojeť, jeden naviják, ale tři špice. Z každé do vody míří vlasec, na jehož konci je uvázaný háček a záleží pouze na rybáři, na kolik háčků nastraží návnadu. Čím víc háčků využije, tím větší má naději ulovit rybu,“ pyšnil se Tvořílek.

Trpavílčí chlapci si trojprut zvědavě prohlíželi.

   ,,To je vážně vynález!“ kývaly hlavou všechny čtyři trpavílky a přitom se podivně usmívaly.

   ,,Hečinky, máme tady trojprut, to chválím, je to pochválené,“ radovala se Chválinka.

   ,,Slibuji, je to slíbení, že to raději nikomu nepovím,“ zaslechl jsem hlas překvapené trpavílky.

   ,,Mně je líto těch, no těch rybiček! Taky mi bude líto, když žádnou nechytíš!“ mračil se Lítostníček.

 

   ,,Tak jsem hotová,“ hlásila rozčepýřená dívenka a podal mi obrázek.

   ,,Kouknu na to?“ zářil Tvořílek a také ostatní trpavílci přišli blíž, aby si obrázek prohlédli.

 

   ,,Obříku, prosím zarámuj ten obrázek a pověz ho někam na stěnu v mém museu! Nemějte strach,

 i když se z instituce stane chaloupka a pak opět museum, věci uvnitř zůstanou nepoškozené.“ oznámil mi Tvořílek a já jeho přání vyplnil.

 

To už bylo odpoledne, když se ozval jásavý hlas Slibunky.

   ,,Slibuji, je to slíbené, že mám další precizní nápad, Tak mě napadá, jestli bychom k MUSEUM SNŮ neměli zřídit také POJIŠŤOVNU PŘÁNÍ, aby byla zřízená.

Sny a touhy od sebe nemají daleko, proto bychom těm tvorečkům mohli jejich přání pojistit, aby si pak mohli vybrat své štěstí v mé GALERII ŠTĚSTÍ. Slibuji, že dovolím vytvořit ještě onu pojišťovnu, aby byla vytvořená, až potom budu trvat na své galerii!“

   ,,To je nápad!“ jásali trpavílci, já i rozčepýřená dívenka, které jsem vše tlumočil.

   ,,Kdo se postará o POJIŠŤOVNU PŘÁNÍ?“ ptala se důležitě Krasomálka.

   ,,Prosbičkuji říkánek, institutní odstupník!“ kroutil hlavou Hatmatílek, ke kterému se tiše přidala také Tichunka kroutivými pohyby hlavy.

   ,,Chválím onen nápad, takže je chválený, ale je to moc velká odpovědnost, hečinky, na to si také netroufnu, takže je to netrouflé, hečinky,“ přiznala se Chválinka.

   ,,Mně je líto, že nikdo nechce opatrovat takovou krásnou instituci, proto nebude opatrovaná a to mi je vážně moc líto,“ rmoutil se Lítostníček.

  ,,Víte, já si myslím, že tu vaší pojišťovnu by měla opatrovat Slibunka! Není to nic proti nikomu, jen to říkám, páč to byl její nápad,“ řekl jsem důležitě a trpavílku pohladil prstem.

   ,,Slibuji, že slibuji, a je to slíbené, že to tedy nezkusím. Já už svou instituci mám!“ odvětila Slibunka.

  ,,Souhlasuju zkušebník!“ rozhodl se nečekaně Hatmatílek.

   ,,No sláva, hned ráno spatříme novou instituci, už se moc těším!“ radovali jsme se všichni.

,,Slibuji, a je to vážně slíbené, zítra budou dvě instituce, zapomněli jste, bylo to zapomenutý na mou GALERII ŠTĚSTÍ!“ dodal ještě Slibunka.

  

 ,,Dovolte mi za vše poděkovat a věřím, že nám hodným lidem vaše instituce velmi pomůžou.

Dobrou noc,“ popřála rozčepýřená dívenka a dala se na cestu domů.

   ,,Také se rozloučím, už bude tma, tak bohaté sny?“ mával jsem na rozloučenou kráčející ke svému domečku.

   ,,Krásně se vyspinkej, své sny si uchovej!“ volali na mě trpavílci jeden přes druhého. Papánek.

Papánek…

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil