Galerie štěstí

,,Trpavílci, vstávejte tak co je s vámi?“ hlaholil jsem po příchodu na palounek.

   ,,Stalo se snad něco?“ vyšel ze své chaloupky Radovánek.

   ,,Teprve se stane, cítím to!“kýval jsem nadšeně hlavou.

   ,,To abychom se raději někde ukryli, ať jsme ukrytý?“ volala legračně Krasomálka ze dveří.

   ,,To raději ne, myslím, že to bude vzácný den?“ zazněla má odpověď.

   ,,Slibuji, že si dnešní den užiji, ať je to užité,“ pronesla Slibunka.

   ,,Hečinky, já si to také nenechám ujít, aby to nebylo ušlé, to abych to mohla pochválit,“ přidala se Chválinka a vydala se za Slibunkou.

   Hatmatílek si ve dveřích své chaloupky protáhl tělo a nadšeně pozoroval okolí.

   Tvořílek už se pohupoval do rytmu své vlastní písně opět na druhém břehu potoka.

   ,,Děkuji, vážně děkuji za vaše poklony, děkuji,“ dodal, když se mu ostatní trpavílci začali smát.

 

Mezi tím Chválinka a Slibunka s Tichunkou sedí před svými chaloupkami a přemýšlí, jaká instituce v jejich městečku ještě chybí.

 

   ,,Zatím se nerozptylujte, Slibunka nám dnes předvede svou GALERII ŠTĚSTÍ. Jen mi není jasné, zda tam budeš uchovávat představy o štěstí vás trpavílků nebo nás lidí. Pokud to je ta druhá varianta, bude to spíš galerie peněz!“ pronesl jsem hořce.

 

,,Ahojda Hatmatílku, dnes přicházíš jako poslední, co se stalo?“ mával Radovánek.

,,Dlouhoval jsem spinkánek!“ odpověděl stručně trpavílek.

  

,,Dnes k ránu jsem dokončil svůj nový vynález, podívej, není to krásné?“ chlubil se mi vynálezce.

   ,,Vidím, děravá dřevěná deska, nač je to dobré?“ tázal jsem se opatrně.

  ,,Každá dírka je jinak veliká, to proto, aby každý majitel mého měřítka hub přesně zjistil, jak velikou houbu našel. Navíc to může sloužit k samotné přepravě!“ vysvětlil nadšeně Tvořílek a názorně vše předvedl.

   ,,To je vážně velmi potřebná věcička!“ přidal se do hovoru Radovánek.

   ,,Také žasnu natím, na co všechno nepřijdeš Tvořílku, ale neměli bychom konečně otevřít GALERII ŠTĚSTÍ!“ ozvala se Krasomálka.

 

   ,,Slibuji a je to slíbené, instituce je připravená, štěstí bude dobře ošetřené, tak aby se mohl každý z tvorečků vrátit, aby byl vrácený, a aby si je mohl znovu prohlédnout, pak bude znova prohlížený!“ odpověděla sebevědomě Slibunka.

 

   ,,Už víš, jaké štěstí budeš prezentovat?“ ptal jsem se opět Slibunky.

   ,,Vím a slibuji, že je to slíbené, budu mít vše, po čem tvorečkové touží. Ale v žádném případě jim nemohu nic vnucovat, aby to nebylo vnucené. Každý si vybere dle svého rozumu!“

   ,,To je hezky řečeno, ale já si to stále neumím představit? Říkal jsem ti přece, že lidi vidí štěstí pouze v penězích!“ přiznal jsem se.

   ,,Slibuji, že brzy vše pochopíš, a bude to pochopené. Je to jednoduché. Pár tvorečků vidí své štěstí v něčem jiném ne v penězích. Někdo chce být zdráv, další prosí štěstěnu, aby mu dopřála velkou rodinu, pár skromných si přeje věrnou lásku a tak dále a tak dále. Je toho spousta, co obyvatelé světa považují za štěstí, a je to považované. Já musím mít připravené všechny možné expozice, aby byly připravené, nic mě nesmí zaskočit, abych nebyla zaskočená!

Tvorečkové najdou, aby to bylo našlé, v mých vitrínkách inspiraci, a pak už bude záležet pouze na nich, jak s ní naloží, ať je s tím naloženo!“ vysvětlila Slibunka.

 

   ,,Prosím, vzácná trpavílko, můžete začít s přípravami expozic GALERIE ŠTĚSTÍ!“

,,Za pár chvil bude připravená,“ oznámila mi trpavílka hrdě.

Proto jsem prozatím odkráčel s Tvořílkem k potůčku podívat se na jeho nový vynález.

 

 

,,Dnes jsem vynalezl novou hru, aby byla vynalezena!“ chlubil se mi Tvořílek.

,,To jsem vážně zvědav, co to bude?“ poznamenal jsem se zájmem.

,,Představ si šišku jakožto míček. Hráči budou házet z připravené čáry do dřevěné ohrádky vysoké jako si ty, kde budou rozestavěné dřevěné jehlánky z větviček. Vyhrává ten komu se šiška, napíchne na jehlánek. Kolik napíchnutých šišek, tolik bodů!“

Jak budou hráči mířit, když na jehlánky neuvidí?“ zeptal jsem se překvapeně.

,, V tom je to kouzlo této hry. Mířit se nedá vše je na náhodě!“ odpověděl rázně trpavílek.

,,Pokud se ti to zdá podivné, zamysli se nad tím, kdo je divnější? Jestli já, jež si jen tak hraju, nebo ti, co svůj elán věnují špatnostem!“ dodal velmi moudrý Tvořílek.

 

Zatím co jsme si s Tvořílkem povídali u potůčku, kolem nás pochodovaly chaloupky, které se na druhém břehu proměnily do podivných stavení, které představují trpavílčí instituce.

 

Slibunka společně s ostatními trpavílky nadšeně chystala vše potřebné, aby mohla co nejdříve uvést první tvorečky do své GALERIE ŠTĚSTÍ

Skřítkovílek Dobrodílek si přerovnával podle svých představ  MUSEM SNŮ.

Radovánek upravoval svou BANKU ÚSMĚVŮ.

Krasomálka se pyšnila před svou PORADNOU LÁSKY.

Lítostníček stál opřený ve dveřích své ODBĚRNY SMŮLY.

Chválinka nedočkavě čekala na své návštěvníky v BÁRU OSAMĚLÝCH DUŠÍ.

Už zbývá vymyslet jen tři instituce a budeme mít všichni,

,, Ne, ne pouze dvě, zítra představím, svůj ATELIÉR VYNÁLEZŮ!“ pochlubil se Tvořílek.

   ,,Hečinky, to ti chválím a je to chválené!“ natřásala se Chválinka.

   ,,To je…, tedy není překvapení,“ usmíval jsem se a myslel si, jak jsem vtipný.

,,Smutnička Tichunkuje, nápadičkuju veselníček, nechánkujeme zřídilek, pláčovnu na půjčovník.

,,Tichunka je smutná. Hatmatílek má nápad, jak ji rozveselit. Necháme ji přednostně zřídit PUJČOVNU NA PLÁČ?“ přeložil slova svého kamaráda Tvořílek a jedním dechem dodal.

,,Můj ATELIÉR VYNÁLEZŮ: Zítra necháme Tichunku představit nám její instituci, ovšem pokud s tím souhlasí?“

,,Moc vám děkuji. PŮJČOVNU NA PLÁČ budu mít ráda,“ zazněl údolíčkem po dlouhé době také hlas Tichunky.

 

,,Je mi s vámi moc dobře, ale už je zase večer a já musím domů!“ rozloučil jsem se a už teď se těším na další den mezi trpavílky.

Papánek…

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

krejciladislav@gmail.com