Bazar nálezů a ztrát

,,Tak to vypadá, že bude celý den pršet, a bude kapálkovat dešťálek, že mám pravdu náš milý Hatmatílku?“ tázala se vesele Krasomálka svého kamaráda, hned jak ráno trpavílci vylétli ze svých půvabných chaloupek.

,, Pravdíkuješ povídánek a je to pravdílkované,“ odpověděl Hatmatílek, který zrovínka poletoval na terásce své chaloupky.

,,Nu, i přesto, že nám počasí dnes nepřeje a není nám přáno, musíme své chaloupky proměnit v instituce, aby byly proměněné, kdyby nás přeci jen navštívili nějací klienti a my byli potěšeni návštěvou!“ prohlásil důležitě Radovánek a jeho chaloupka se dala do pohybu.

Hned jak přebrodila potůček, proměnila se instituci stejně jako chaloupky všech ostatních trpavílků.

   Pouze Hatmatílkova chaloupka zůstala na svém místě.

,,Mě je to líto, ale když jsme zrušili POJIŠŤOVNU PŘÁNÍ, Hatmatílek žádnou instituci nemá!“

,,Nápadíčkuji zřízeníček, zřízeníčkujeme nápadíček, nálezníček ztrátovníků s jmenovečkem bazárkovním!“ oznámil vesele Hatmatílek.

,,Myslíš si že BAZAR NÁLEZŮ A ZTRÁT bude k něčemu dobrý?“ zeptal se nesměle Tvořílek.

   ,,Hečinky, chválím tvou myšlenku a je pochválená, jenom si neumím představit, co tam budeš nabízet za služby?“ špulila pusu Chválinka.

,,Slibuji a je to slíbené, že Hatmatílek nám to prozradí, aby to bylo prozrazené, protože to jistě vše dobře promyslel a je to dobře promyšlené?“ jásala Slibunka.

,,Tvorečkuji ztrácílek, říkánkuji příkladovník, inspirovník, touhánek, nadějiček, nápadovník, láskujou ztratílek!“ natřásal se Hatmatílek.

,,To máš pravdu, to by mě nenapadlo,“ zašeptala Tichunka

.

   ,,Naopak spoustu tvorečků se chce některých nesplnitelných tužeb či promarněných nápadů nebo také lásky zbavit. V této velmi praktické instituci je odloží s nadějí, že se jinému tvorečkovi budou hodit!“ přidal jsem svůj názor hned po příchodu na palounek a jako slušně vychovaný dodal také pozdrav, na který my všichni přítomní vlídně odpověděli.

   ,,Slibuji, že se mi tvůj nápad moc líbí, je fakt líbivý!“ rozplývala se Slibunka.

,,Děkánkuji podborovník,“ radoval se Hatmatílek a přistál mi na rameni, aby mě poprosil o přeložení jeho říkaličky.

,,Stojínkuje palouník, domečková vzácnilka nálezníček ztrátovníků s jmenovečkem bazárkovním…

Na palounku stojí vzácný domeček, jmenuje se Bazar nálezů a ztrát.

Sem má právo vstoupit každý tvoreček, co chce dávat, ale také brát.

Za pár slůvek můžeš dostat pravidla, jak žít život podle románů,

pamatuj, na nic tu není záruka, nemohu znát, kolik, kdo skrývá problémů.

Najdeš tu nejrůznější nápady, co poztráceli skromní myslitelé.

K dostání jsou též vlídné nálady do červánků pečlivě zabalené.

O ztracené city, veškeré naděje pečuji tu velmi bedlivě.

Rád je případně zvážím zájemcům, předvedu či vydám ochotně.

Na křídlech trpavílků letí zpráva důvěrná, něco postrádáš, přijď rovnou k nám.

Tenhle bazar nonstop klienty přijímá, každému i něco navíc dám.

Již neváhej a spěchej tvorečku ty, co chceš dávat, ale také brát.

Opakuj si mou větu, člověk by měl jenom dobro znát.

… větičkuj opakovánek, dobránkem človíčkuj.

   ,,Nejenom výstižné, ale také krásné,“ jásali trpavílci.

,,Mně je to líto, že tvorečkové mají tolik neduhů!“ projevil se Lítostníček, který se zájmem sledoval Hatmatílkovu chaloupku, jak se mění do podoby, kterou jsme tu ještě neviděli.

   ,,My všichni, co jsme tady, se jim můžeme snažit pomáhat, ale to je tak všechno!“mračil jsem se, když jsem si prohlížel všechny ty instituce.

   ,,Slibuji, že budu pomáhat?“ přidala se Slibunka.

   ,,Hečinky, to se chválí, také chci pomáhat,“ smála se Chválinka.

   ,,Kde máme Tvořílka?“ rozhlížela se Krasomálka a přitom bedlivě sledovala, zda se na palounku neobjeví někdo z tvorečků.

,,Jsem zde, zkoušel jsem svůj nový vynález, jezdítko!“ zářil Tvořílek a naznačoval, aby se šli všichni podívat na to co vymyslel.

   ,,Jezdí na trávu, koukněte! Sem dám hrst trávy a jezdítko rozjedu. Další trávu dle potřeby si trhá samo. Tím budeme moci udržovat naše trávníčky krásné!“ chlubil se trpavílek.

   ,,Nu, pokud to bude fungovat jak má, pak je to velmi užitečný vynález?“ přitakávali trpavílci i já.

   ,,Chválím nás všechny, podívejte se BAR OPUŠTĚNÝCH DUŠÍ, už se nám opět plní, asi bude brzy plno.                               Tak obříku musíme jít!“ oznámila mi Chválinka.

Musím přiznat, že od těch dob, jsem každý den tak zaneprázdněn, že mi nezbývá čas na nic jiného.

Na tolik nehezkostí, které se na naší planetě usadili, je nás prostě málo!

Je mi jasné, že až přijdeme na to jaká instituce je ještě zapotřebí, zřídíme ji.

Prozatím, se s vámi loučíme.

A mějte stéle na paměti, že na palounku u stromálku bydlí, a asi dlouho budou bydlet moc hodní trpavílci.

Papánek…

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil