Jak Petříček vařil čaj, když Majdalenka dostala rýmu

Petříček

,,Krásný den, Majdalénko,“

Majdalénka

   ,,Pšik, kých, myslím že dnešní den nebude krásný ani trošíčku. Dostala jsem rýmu, Petříčku.“

Petříček

   ,,To je z toho včerejšího běhání na boso. Říkal jsem ti, že na to není vhodné počasí. Měla jsi mě poslechnout a vzít si botičky!“

Majdalénka

,,Kých, pšik, teď už je pozdě bědovat. Habaďá! Kých.“

Petříček

   ,, To jo! Musím ti pomoci. Uvařím heřmánkový čaj, ten prý pomáhá?!“

Majdalénka

,,Petříčku, pšik, vždyť heřmánek nemáme. Kých.“

Petříček

,,Tak pro něj doběhnu na louku. A jdu hned!“

Majdalénka

 ,, Habaďá…! Vždyť ani nevíš, jak vypadá. Vždyť jej nepoznáš! Ten kluk mě vůbec neposlouchá. On mě snad neslyšel nebo co?!…… Je pryč!“

Petříček

   ,, Uch, tak jsem tady na louce. Ajajaj, ale jak poznám mezi tolika květinami heřmánek, když ani nevím jak vypadá? Kdyby mi tak pomohl náš přítel Větrínek. Ale ten tu není, musím si poradit sám. Že by to byla tahle květinka, ta se mi moc líbí.“

 Větrínek 

   ,,Ta to není, Petříčku. To je sedmikráska. Heřmánek je támhle, ten nejvyšší. Na této louce nejvyšší!“

 Petříček

   ,,Jé, Větrínku ty jsi tady? Moc ti děkuji. Bez tebe bych to nezvládl.“

Větrínek 

,,Není za co a honem pospíchej za Majdalénkou. Přitížilo se jí.“

Petříček

,,Už jsem zpátky, Majdalénko. Nesu ti heřmánek. Hned uvařím čaj, ten tě uzdraví.“

Majdalénka

,,Petříčku, kých…, je to horší pšik… a horší pšik. Už to není…, kých k vydržení…, kých!“

Petříček

   ,,Pomůžu ti, neboj se!“  Nejdřív rozdělám oheň v peci. Dřevo, není tu dřevo! Musím do lesa. Zatím ti půjčím svou peřinku. Pořádně tě zabalím, aby ti bylo teploučko.“

 Majdalénka

,,Nenechávej mě tu dlouho samotnou. Zase mě neposlouchá, už je zase pryč!“

Petříček

   ,,Posbírám jenom to, co leží na zemi, alespoň nebudu muset nic řezat, ani sekat.

Rychle, vezmu jenom to, co unesu v náručí a rychle za Majdalénkou.“

,,Tak už jsem zase u tebe. Netrvalo mi to moc dlouho, že ano?“

Majdalénka

,,Né, né, Petříčku. Jsem ráda, že jsi se vrátil tak brzy. Co tam u té pece vyvádíš?“

Petříček

   ,,No jó, tři dny pršelo, proto je dřevo mokré! Jak já teď rozdělám oheň? Jak uvařím čaj?

Majdalénka

   ,, Co teď? Co budeme dělat?“

Petříček

,,Majdalénko moje, prosím, vydrž ještě chvilku, něco vymyslím!?“

Majdalénka

 ,,To je můj konec! Habaďa.“

Petříček

   ,,A není! Mám nápad. Zavolám přítele Ohnílka. Jistě pomůže?! Vyjdu ven z chaloupky, aby mě líp slyšel.“

,, Jú, to jsem se leknul. Jé, dědeček, bylinný dědeček. Kde se tu derete? Málem jsem vás těmi dveřmi praštil.“ 

Bylinný dědeček

   ,,Dej své Majdalence tady tyto kapky. Tu první lahvičku ať vypije celou. Tady máš ještě druhou a z té už dávej jenom po troškách.“

Petříček

   ,,Kam zmizel? Ale to teď je jedno. Až se Majdalénka uzdraví, najdu dědu a hezky poděkuji. Na Majdalénko, vypij to! A hned spinkej. Spánek posiluje.

Budu tě hladit. Hezky spinkej, moje Majdalénko.“

Majdalénka

  ,, Petříčku, už je ráno! Už je mi o mnoho lépe!“

Petříček

   ,,To je moc dobře, Majdalénko. Napij se zase kapiček, ale už jen trošičku. Já snad konečně uvařím ten čaj. Věřím, že dřevo přes noc trošku vyschlo a už by mohlo hořet?!“ Jó…, hoří, brzy budeš mít heřmánkový čaj.“

Majdalénka

,,Jsi tak hodný, Petříčku.“

Petříček

,,Majdalénko moje, čaj je hotový. Na…, vypij ho, dokud je teplý!“

Majdalénka

,,Ty můj Petříčku, Ty jsi mi pomohl! Ty jsi to dokázal. Teď už se uzdravím.

Zatím si ještě zdřímnu, než ta nemoc odejde a zítra zase můžeme za novým dobrodružstvím.“

Petříček

,,Tak ať se ti zdá něco krásného.“ 

 

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil