Úvodní stránka > Pohádky > Kačer Lůďa > Divoušek

Pohádka mluvené slovo Divoušek

Dnes všichni žáci přišli do školy bez učebnic. Pan učitel totiž včera slíbil, že se společně s Lůďou podívají za vrátka na lesní zvířátka.

Když přišel sám pan Kokrhálek do třídy, zvolal: ,,Tak Lůďo, jsi připraven? Dnes si máme povídat o divokých prasátkách, tak tě prosíme, vem nás za nimi.“

Kačer se postavil před tabuli, roztáhl křídla a čekal, až se budou všichni přítomní držet.

Potom zavřel očka a… jakým si kouzlem se celá třída ocitla uprostřed lesa.

Kolem běhala malá pruhovaná prasátka. Ta větší ukázněně seděla v blízkosti taťky Kňourka a společně volala: ,,Pojďte si sednout, už na vás čekáme.

Domácí zvířátka pěkně pozdravila, poděkovala za pozvání a když se usadila,

Kňourek se rozpovídal: ,,To hrdlička k nám ráno přiletěla, aby oznámila vaší návštěvu. Příběh, který vám povím, se stal před dávnými časy. Tady na okraji lesa stála polorozbořená chalupa a v ní žil chudičký, ale veselý jinoch. Jmenoval se Petroslav.

Jeho bratr Dim, žil v tom velikém městě za řekou a byl velmi bohatý. Od svého bratra se lišil také tím, že ač měl vše, přesto všem záviděl. Hlavně svému bratru. Ptáte se, co boháč záviděl chudákovi? Přece to, že byl pořád veselý a že jej měli lidé rádi.

Jednoho dne se Dim rozhodl bratra potrestat za jeho veselou povahu. Potichu se přiblížil k chalupě, ukryl se v lesíku a pozoroval, co celé dny vlastně dělá.

Petroslav od rána opravoval své stavení. Kácel stromky, čistil je a pak jimi spravoval střechu a stěny chalupy.

Dim strávil pozorováním svého bratra také druhý den, třetí den, celý týden.

Když věděl dost, rozhodl se uskutečnit svůj plán. Cestou domů nahlas přemýšlel:

,,Petroslav chodí každý večer na procházku a vrací se až za tmy. Je dostatečně dlouho pryč na to, abych před jeho chalupou vykopal hlubokou jámu. Ve tmě nic neuvidí a spadne do ni,“ smál se škodolibě Dim.

Věděl, že na takovou práci nestačí sám a proto si ještě ten večer najal pár silných chlapů.

Druhý den je vybavil krumpáči a lopatami. Vše jim vysvětlil tak, že chce bratrovi pomoci, ale že to má být příjemné překvapení.

Byla to zrovna středa. Petroslav jako každý den pracoval na své chalupě. Jeho bratr jej pozoroval ze své skrýše. Když pak na večer Petroslav odešel na svou každodenní procházku, Dim začal konat. Zapískal na chlapy, kteří byli ukrytí všude kolem. Ukázal jim, co mají udělat a sám si stoupnul k cestě. Hlídal, kdyby se jeho bratr nečekaně vrátil.

Vše viděl náš bratranec diváček Divoušek. Ponejprv se pokoušel muže zahnat, ale bylo jich tolik, že neměl žádnou naději. Proto se ukryl v nedalekém houští a čekal, až se vrátí Petroslav.

Se soumrakem již byli chlapi pryč.

Dim se ukryl v blízkém keři, aby viděl bratrovu zkázu.

Petroslav pomalu kráčel k chalupě a zpíval si. Jeho dobrou náladu přerušil diváček, který

začal strašidelně funět, mlaskat a podupávat. Dosti dlouhou chvíli tam takhle koketovali. Jinoch diváčka přemlouval, aby ustoupil a pustil ho domů. Ale bez úspěchu.

Když jinoch na okamžik utichl, diváček shodil do jámy kámen.

,, Co to bylo?“ podivil se Petroslav. ,,Jako kdyby přede dveřmi byla hluboká jáma, či co?“

Jakmile to dopověděl Divoušek ustoupil stranou. Hoch pomalým, opatrným našlapováním kráčel ke dveřím. Když došel k jámě, diváček ještě pro jistotu zachrochtal. Ale to už mládenec ve svitu měsíce viděl tu spoušť.

,,Škoda, že neumíš mluvit, abys mi řekl, kdo to má na svědomí,“ posteskl si Petroslav.

V tom okamžiku v lese zapraskaly větve a bylo slyšet, jak kdosi utíká.

,,V té tmě jej stejně neuvidím…, nedohoním!“ řekl smutně mládenec a mávnul odevzdaně rukou.

Divoušek se za nezbedníkem rozběhl. Netrvalo dlouho a před Petroslavem stál divoce funící Divoušek a s ním Dim.

,,Ty…, bratře? Proč?“ ptal se překvapený jinoch.

,,Nemám tě rád! Za to, jak jsi pořád veselý i když nic nemáš,“ řekl zlým hlasem zlý bratr.

,,Tím, že se mě zbavíš, budeš veselý? Nebo tě budou mít lidé rádi?“ zeptal se Petroslav a kroutil nechápavě hlavou. ,,Jdi domů a už se tu neukazuj. Vidíš, jaké mám přátele. Příště do své léčky můžeš padnout sám!“

Bohatý muž se vrátil do města. Jak dál žil se svým svědomím, nikdo neví.

Zato Petroslav si žil docela dobře. I nevěstu si našel. Hodnou, milou, pracovitou. A náš bratranec Divoušek? Ten je chodil často navštěvovat. Také se za svou odvahu dostal do pohádkového příběhu.

,,Jé…, ta pohádka je moc krásná,“ smála se domácí zvířátka. A radovala se ještě více, když zjistila, že jsou zpět ve třídě, ve své škole, na dvoře pana Kubíčka.

Celý den si pak povídala o chytrém diváčkovi Divouškovi.