Motýlek :: Leon

Úvodní stránka > Pohádky > Elf Květoděj > Motýlek

,,Květoději, ty dnes nebudeš vstávat? V tomto čase, už jsi vždycky na louce!“ budila elfa sedmikráska.

,,Ještě chvilinkatou malinku. Svou pracovilku udělánkuju! Snoval se mi zdáček, jak jsem přeplotil skočiště do sadového rozkvetníku a jablkoval mlsalky,“ rozplíval se Květoděj.

,,Sny si necháme na večer, teď nás volají povinnosti!“ řekla přísně sedmikráska.

,,Už kráčinkuju vztávánek,“ špitl Květoděj.

Za malý okamžik, už si vykračoval na svou louku.

,,Sedmikrásná spokojovaná?“ zeptal se elf, když se posadil do trávy.

Rozhlížel se zda je vše v pořádku, když tu přilétla včelka a přímo u ucha Květoděje šíleně bzučela.

,,Nepoználek povídalku! Sedmikráskuj přeložílek!“ mumlal nervózně Květoděj a prsty přejížděl lístečky sedmikrásky.

,,Nedělej mi to, je to nepříjemné. Já vím, že včelce nerozumíš! Přeložím ti to, jenom už toho nech!“ koktala zděšeně květinka.

Když Květoděj přestal důležitě mu řekla:

,,Támhle u dubu si pavouk upředl pavučinu a do té se chytil motýlek. Včelka tě prosí, aby si mu pomohl!“ vysvětlovala sedmikráska a hned Květoděje popohnala.

,,Honem, honem pospěš si!“

Květoděj doběhl k dubu. Našel pavučinu a v ní jakési klubko. Pavouka nikde neviděl a proto pohledem hledal včelku. Volal:

,,Včelkuj mi ukazovník, motýlkuj ukazovník!“

Sedmikráska viděla, že včelka elfovi nerozumí, proto jeho slova přeložila: ,,Včeličko, máš nám ukázat, kde je motýlek!“

Včelka se zastavila přímo nad podivným, pavučinovým klubíčkem.

Květoděj už na nic nečekal. Opatrně vzal klubíčko do dlaně a snažil se, vysvobodit motýlka.

Sedmikráska mu to nedovolila. Zvolala:

,,Zadrž Květoději! Takhle mu ublížíš. V potůčku přece žije rak. Pospěš za ním, on jistě pavoučí sítě jemně přestřihne.“

Elf i tentokráte poslechl. Doběhl k potoku a volal:

,,Rakuj nám ukazovník, prosínkuju, rakuj ukazovák.“

Rak byl naštěstí blízko a tak hned přispěchal za Květodějem.

Sedmikráska mu vše vysvětlila a Květoděj mu svěřil klubíčko z pavučin.

Rak se opravdu snažil být opatrný, aby motýlkovi neponičil křidélka. Proto mu střihání trvalo dosti dlouho. Nakonec se to povedlo.

Když Motýlek vzlétl, Květoděj, rak, sedmikráska i včelka volali:

,,Hurá, sláva, povedlo se!“

,,Rakujeme ti děkovánek!“ zakoktal Květoděj.

,,Já ti to pro jistotu přeložím!“ řekla s úsměvem sedmikráska a zopakovala Květodějova slova: ,,Děkujeme ti raku. Moc ti děkujeme.“

Motýlek kroužil okolo Květoděje i raka a legračně mával křidélky.

,, Motýlek vám oběma děkuje,“ prozradila sedmikráska. Hned však změnila tón hlasu a rozkazovačně pronesla:

,,Květoději, teď ještě musíš domluvit pavoukovi!“

Květoděj rázně kývl hlavou a odvážným krokem vykročil.

Pavouka viděl už z dálky, opravoval potrhanou pavučinu.

Elf se nadechl, aby mu vyčinil, ale sedmikráska ho zadržela.

,,Počkej Květoději.! Tobě stejně nebude rozumět, tak mu to řeknu já!“

Květoděj souhlasně přikývl a tak sedmikráska spustila:

,,Pavoučku, přišli jsme s tebou uzavřít dohodu. My tě necháme bydlet na naší louce a ty na oplátku do svých sítí budeš chytat jenom mouchy, komáry a podobné zloduchy. Včelky, čmeláky a motýlky necháš na pokoji! Domluveno!“ zeptala se ostře sedmikráska.

Pavouk si prohlédl sedmikrásku, včelku motýlka i elfa a skromně odpověděl:

,,Domluveno. Ba co víc, já ty vaše kamarádíčky budu bránit!“

,,Jsi pavoučkový hodníček,“ jásal Květoděj a sním i ostatní přítomní.

Na rozloučenou si všichni zamávali a Květoděj se vydal ke svému krmelci.

,,Těšínkuju se na zdáček. Snad se mi bude krásnilka snovat?“ řekl polohlasně Květoděj a usnul.