Knoflíček

,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem zrzavá a bystrá, děti mi říkají lištička.

Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání, dětská přání."

 

Z chaloupky krejčího Nitky se začal ozývat tenoučký pláč.

   ,,Jé, ten je maličký, ten můj bráška,“ jásala Mašlinka, hned jak jej prvně uviděla. Vzápětí zesmutněla, a jako kdyby si stěžovala:

,,No jó, to si se mnou nemůže hrát, když je tak malý!“

   ,,Miminka si nehrají, ale neboj se, až povyroste, budete spolu dovádět, no jejej,“ uklidňoval svou dcerku tatínek.

   ,,Jak se bude jmenovat můj bratříček?“ zeptala se nesměle Mašlinka.

   ,,Víš ty co, řekni sama, jaké by se ti líbilo jméno pro tvého brášku,“ smála se maminka. V náručí držela to malé batole a tvářila se velice šťastně.

   ,,A můžu si to rozmyslet? Zítra vám povím, jak se bude bráška jmenovat,“ těšila se Mašlinka.

   ,,Jistě, do zítra to počká,“ smáli se tatínek s maminkou.

  

Dívka odešla z komůrky, zavřela za sebou dveře, vylezla na pec a přemýšlela:

   ,,Jak by se mohl jmenovat, ten můj malinkatý bráška? Toníček, Ládíček, Lojzíček? To se mi vůbec nelíbí,“ říkala dívenka své malé panence.

,,Musím vymyslet nějaké jedinečné jméno, můj bráška, je přece jedinečný!“

 

Jak si tak Mašlinka přemýšlela, zaslechla pláč.

   ,,Maminko, bráška pláče!“ seskočila z pece a utíkala do komůrky.

,,Maminko,“ nadechla se Mašlinka, ale už svou větu nestačila dokončit.

   ,,Jdi klidně spinkat, já se o tvého brášku postarám, pláče protože má hlad. Nakrmím ho a zase bude spinkat,“ prozradila maminka.

 

Mašlinka se vrátila na pec, ale usnout nemohla. Dál přemýšlela, jaké jméno by se hodilo k jejímu bráškovi.

   ,,Přála bych si, aby mi někdo pomohl, aby mi řekl, to není hezké, to se nehodí!“

 

Náhle se ozval tenoučký hlásek.

   ,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem bystrá, děti mi říkají lištička. Tak tedy lištička Berynka. Plním tajná přání. Když dovolíš, pomohu ti najít to správné jméno.

   ,,To budu moc ráda,“ zářila Mašlinka.

  A tak Berynka spolu s Mašlinkou vybíraly jméno pro to malé batole.

   ,,Jaroušek, Tomášek, Lukášek…,“ říkala jména Berynka, ale Mašlinka jen nesouhlasně kývala hlavou.

   ,,Koukni svítá a já ani na chvilinku očka nezahmouřila,“pronesla Mašlinka a v zápětí smutně dodala:

,,Ale jméno jsem také nevymyslela.“

 

   ,,Dobré ráno maminko, dobré ráno tatínku, dobré ráno bratříčku,“ pozdravila smutně Mašlinka, když vstoupila do komůrky.

   ,,Dobré ráno,“ odpověděli rodiče.

   ,,Pročpak jsi tak smutná?“ ptala se maminka a lišácky se usmívala.

   ,,Když já jsem nepřišla na žádné jméno pro mého brášku. Chtěla bych, aby bylo neobyčejné, aby bylo krásné.“

   ,,Nic se neděje, však ty na to přijdeš,“ pohladil dívenku tatínek.

   ,,Jé, vy opravdu počkáte, až přijdu na to pravé jméno? Děkuji moc, děkuji. Mám na to pomocnici Berynku,“ oznámila Mašlinka.

   ,,Kdo je Berynka,“ zeptal se přísně tatínek.

  Mašlinka otevřela dveře a chtěla svým rodičům dívenku představit:

   ,,Berynka…?“

   ,,Berynka jsem prosím já,“ přerušila Mašlinku dívka, která vešla do světnice.

,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem bystrá, děti mi říkají lištička. Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání. Musím však přiznat, že přání Mašlinky najít jedinečné jméno, není vůbec jednoduché.

   ,,Přála bych si, aby to jméno bylo zvláštní, takové zvonivé jako je to mé,“ prozradila Mašlinka.

  Její slova byla tak hlasitá, že probudila malého brášku.

   Tatínek batole vyndal z kolíbky a položil jej na postel vedle maminky.

   ,, Jejej, copak se nám to přihodilo, náš klučíček ztratil knoflíček?“ pronesla vesele maminka.

   ,,No jó, že mě to nenapadlo? Knoflíček! Můj bráška se bude jmenovat Knoflíček,“ radovala se Mašlinka.

   ,,To je vážně jedinečné jméno,“ usmívala se Berynka,

,,Na to bych nepřišla.“

   ,,Tatínku, maminko, může se můj bráška jmenovat Knoflíček?“ zeptala se nesměle Mašlinka.

   ,,No jistě, proč ne?“ odpověděli rodiče s úsměvem.

 

 Mašlinka odběhla do světničky a když se vrátila, držela v ruce malý kulatý knoflíček.

   ,,Chtěla bych dát bráškovi talisman,“ řekla Mašlinka velmi opatrně.

   ,,To je moc hezké, ale proč malý knoflíček, který je jako kulička?“ ptal se tatínek.

   ,,Knoflíček, protože se tak jmenuje, malý proto, aby sám bráška byl skromný, no a kuličky přece nosí štěstí. Přeji si, aby Knoflíček byl ten nejšťastnější,“ vysvětlila Mašlinka.

   ,,To je vážně moc krásné,“ rozplývala se Berynka.

,,Protože jsem ti nepomohla najít jméno, splním ti alespoň toto přání. Tvůj bráška nebude mít o štěstí nouzi,“ dodala kouzelnice a vložila kulatý knoflíček pod polštář batolete.

   ,,Tvůj bráška je malý, mohl by knoflíček spolknout. Až povyroste, pak teprve jej může nosit při sobě!“ radila moudře Berynka a začala se loučit.

   ,,Děkujeme Berynko, moc ti děkujeme,“ předháněli se tatínek s maminkou.

   ,,Mně neděkujte to Mašlince,“ řekla Berynka, zamávala a byla pryč.

   Mašlinka si spokojeně vylezla na pec, aby dospala onu probdělou noc.

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil