Chaloupka

,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem zrzavá a bystrá, děti mi říkají lištička.

Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání, dětská přání."

   ,,Tatínku, maminko, dnes mám narozeniny!“ jásal Honzík ještě ani neseběhl schody.

 ,,Slíbili jste, že až mi bude deset let, odpovíte mi na záludnou otázku?“

   ,,Tak tedy, co tě trápí, na co se chceš zeptat?“ pohladila chlapce maminka.

   ,,Proč my tři bydlíme na zámečku a babička v takové chatrči, zastrčené u lesa. Je tu přece místa dost? Babičce by se také určitě líbilo, mít svou komnatu? Vždyť je to tvá maminka, tati, tobě nevadí, že je tam u toho lesa tak sama?  Věřím, že jí tam je samotné smutno a třeba se i bojí?“ spustil Honzík jednu otázku za druhou.

   ,,Pojď, sedni si sem ke mně, synku! Maminka přinese dort a také dárek, co pro tebe máme k tvým narozeninám,“ řekl tatínek s vážností v hlase.

   ,,Prosím, tatínku, řekni mi, proč musí babička bydlet v té chatrči?“ zeptal se opět Honzík, když si sedl ke stolu.

   ,,Víš, babička v té chaloupce žije celý svůj život, narodila se tam, prožila tam své dětství, mládí, také já se tam narodil a vyrostl. Proto se nemůžeš divit, že nechce chaloupku opustit. V té chatrči jak ty říkáš, prožila babička spoustu krásných chvi a staří lidé se jen těžko s něčím takovým loučí. To ty krásné vzpomínky babičku nechtějí pustit. Ale na opravu své chaloupky nemá babička penízky,“ vysvětloval otec.

   ,,Proč tu chaloupku nenecháš opravit ty? Vždyť my máme penízků dost!“ opáčil Honzík.

   ,,Tady je tvůj dort, sfoukni svíčky, všechny najednou!“ přerušila rozhovor maminka.

   ,,Tatínku, maminko, že babičce pomůžete opravit její chaloupku?“ žadonil opět Honzík, když před tím sfouknul jedním dechem všechny svíčky.

   ,,Máš pravdu synu, něco bychom udělat měli!“ řekl otec a odešel do zámecké zahrady.

   ,,Tak si sněz ten dort, ať si můžeš rozbalit dárek. Ty nejsi zvědavý, co jsi dostal?“ ptala se vlídně maminka, když kráčela k oknu, aby se podívala, co otec dělá.

   ,,S kým si to tam tatínek povídá? Honzíku pojď se podívat, znáš tu dívenku?“

   Honzík přiskočil k oknu.

   ,,Ne maminko, tu dívku neznám,“ odpověděl hoch a vrátil se ke stolu.

   ,,Vedu návštěvu,“ volal tatínek, když vešel do dveří.

   ,,Pozval jsem Berynku na dort, nevadí ti to Honzíku?“

   ,,Nevadí je toho dost pro všechny,“ řekl zdvořile klučina.

   ,,Tak to je Honzík a tady je jeho maminka,“ představil svou rodinu otec.

   ,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem bystrá, děti mi říkají lištička. Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání,“ poklonila se dívka.

   ,,Plníš přání, a jakékoliv?“rozzářil se Honzík.

   ,,Vím, co si přeješ ze všeho nejvíc a myslím, že bych ti dokázala pomoci,“ řekla skromně Berynka.

   ,,Přeji si, aby má babička měla také hezký domek. Nebo aby bydlela s námi tady na zámku,“ spustil odhodlaně Honzík.

   ,,Teď záleží na tatínkovi a mamince, jak se rozhodnou. Zda opravit chaloupku, nebo přestěhovat babičku na zámek,“ řekla Berynka.

   Tatínek si přisedl k Honzíkovi a pravil:

   ,,Víš, abychom babičce opravili její chaloupku, to je nemožné, to protože je velmi stará a dřevo, ze kterého je stavěná ztrouchnivělo. Museli bychom postavit chaloupku úplně novou a to by bylo moc drahé, tolik penízků nemáme!“

   ,,Berynko říkala jsi, že mi pomůžeš splnit přání a zatím?“ mračil se Honzík.

   ,,Splním tvé přání, jen nech tatínka mluvit dál!“ odvětila Berynka.

   ,,Vše jsem si pečlivě promyslel, musím přiznat, že jsem na tebe pyšný, Honzíku. Je tu jediná možnost a to, že babička bude bydlet s námi na zámku. Ale, hlavně s tím musí souhlasit maminka,“ dodal velmi vážně otec.

   ,,Já souhlasím, babička by měla bydlet s námi,“ řekla maminka.

,,Nevím, jestli se babičku podaří přemluvit, aby opustila svou chaloupku, ale já souhlasím.“

   ,,Berynka slíbila, že mi splní přání a já si přeji jenom to, aby babička nebydlela v té rozpadlé chaloupce,“ mračil se pořád Honzík.

   ,,Tak to abychom se vydali za babičkou, musíme věřit, že vše dobře dopadne,“ řekl tatínek.

   ,,Ahoj babičko,“ jásal klučina, když stařenka otevřela dveře.

   ,Ahoj Honzíku, ahoj všichni. To jsem ráda, že jste přišli na návštěvu, pojďte dál,“ radovala se babička.

Když se posadili ke stolu, tatínek babičce vše vysvětlil.

   ,,V žádném případě se nikam nestěhuji!“ mračila se babička.

   ,,Maminka spráskla ruce a pravila:

   ,,Už není důvod, rozhlédněte se okolo sebe!“

Chatrč, která byla na spadnutí, se proměnila v malebnou chaloupku.

Také stůl, židle, pec, vše bylo dočista nové, krásné.

   ,,To zařídila Berynka,“ vysvětloval Honzík.

,,Ale kde je, kam zmizela?“

Dobrou chvilku dívku hledali, avšak marně.

   ,,Ani jsme jí nepoděkovali,“ řekl smutně tatínek.

 Babička pranic nechápala, přesto byla šťastná.

Otevřeným okénkem do světničky pronikl Berynčin hlásek.

   ,,Mně neděkujte, to Honzíkovi.“

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil